Šťastný vztah má kvalitu přátelství

Většina z nás touží po klidu a bezpečí, kdy s partnerem vytvoříme domov, bezpečné místo, kam se budeme rádi vracet a společně vychovávat děti. Chceme ale i jiné, niterní naplnění našich potřeb-prožívat radost ze vzájemné blízkosti. Chceme partnerovi rozumět a věřit. Toužíme po vnitřním naplnění a společném sdílení.  Realita je taková, že mnoho lidí cítí ve vztahu nepochopeni a přestože partnera mají, cítí se osamoceni.

Primárním problémem mladých párů je, že chtějí pocit zamilovanosti prožívat neustále, a pokud se tak neděje, nejsou se vztahem spokojeni a poukazují na chyby u partnera. Chtějí uspokojit osobní potřeby – potřebu nasytit se fyzicky i emočně, potřebu vlastnit (partner je přeci můj!), nemůže si dělat, co chce…) a potřebu vyžadovat stále více a více lásky, pozornosti i času.  Protože se ale od partnera nikdy nedočkáme úplně všeho, přicházejí nepříjemné pocity a pochybnosti. Zatlačit na partnera, hledat si jiného?  Problémy a nedorozumění nejsou způsobeny naším partnerem, ale našimi přesvědčeními a očekáváními, které jsou odlišné od těch partnerových. Jsme zklamaní a máme pocit, že jsme si vybrali špatně. Často i na několikátý pokus.

Krize jako cenná zkušenost

Není samozřejmé, že od životního partnera automaticky získáme láskyplné pocity, vnitřní naplnění a pocit smysluplnosti života. Zralejší osobnosti a partnery v dlouhodobých vztazích provází určitá zkušenost. Víme, že nelze jen brát, musíme i dávat. Pochopili jsme, že vztahy jsou vysokou školou života, kde se máme stále co učit. Nic není samozřejmé, vztah dvou lidí stejně jako vztah členů v rodině je dynamický proces, kdy se mění životní situace i osobnosti v něm žijící a všechno je neustále v pohybu. Krizové situace, které nastanou, jsou potřebné. Bez nich bychom nedošli k poznání, nezískali cenné zkušenosti a neposunuli se dál.

V začarovaném kruhu vlastní sebehodnoty

Za špatnými pocity ze sebe i ze vztahu jako takového se často skrývá nízká sebehodnota, potlačené sebevědomí a strach. Nejčastěji ze samoty. Nechceme a neumíme být sami. Děláme všechno možné, abychom se zavděčili lidem, které milujeme, protože nechceme, aby nás přestali milovat. Proto jsme schopni ustupovat a nezřídka i ponižovat, už si ale leckdy nejsme schopni uvědomit, že se tak děje. Nejsme si vědomi své vlastní hodnoty a celý život svou hodnotu hledáme. Proč vlastně? Protože v nás nebyla zakódována v době, kdy jsme ji měli přirozeně získat. V dětství, když jsme byli dychtiví po životě, odvážní, hraví a důvěřiví. Někdo, komu jsme důvěřovali, ji v nás potlačil nebo přímo udusil. V dospělosti hledáme uznání a přijetí u partnerů a autorit, které potkáváme. Ti nám ji nejsou schopni poskytnout v takové míře, abychom se cítili nasyceni. Pokud v sobě nemáme základní esenci vlastní sebedůvěry a sebelásky, jsme v začarovaném kruhu. Druhý nám totiž (v emočním slova smyslu) nikdy nemůže dát, co neznáme a nemáme sami v sobě. A ani my nejsme schopni opravdově milovat, pokud nemilujeme sebe takové, jací jsme.

Odcizení ve vztahu

Nejčastějšími důvody odcizení a k následnému citovému i fyzickému odloučení jsou absence blízkosti, nulové projevy lásky a neocenění jeden druhého. Buď proto, že se tak neumí nebo nechtějí projevovat nebo došlo z různých důvodů ke ztrátě důvěry. Následuje nechuť sblížit se s partnerem intimně. Také vysoké nároky v mnoha směrech jsou kamenem úrazu.  Stručně řečeno-chceme všechno, což zkrátka není reálné. I kdybychom teoreticky všechno dostali, časem stejně nebudeme spokojeni. Taková je lidská mentalita. Na druhou stranu nelze nespokojenost obecně zatracovat. Žene nás k objevování nových věcí, k překonávání překážek a k lepším výsledkům.  Ve vztazích je situace složitější, dochází k paradoxům.

Paradoxy ženské mentality

Na jedné straně ženy touží po klidu, ochraně, předvídatelnosti, zároveň ale chtějí zažívat pocity spojené s dobrodružstvím a s momenty překvapení. Chtějí, aby byl partner jejich kamarádem, naslouchal jim a rozebíral jejich pocity a zároveň byl vášnivým milencem. Nelíbí se jim, že muž věnuje tolik času práci, na druhou stranu mnoho žen očekává, že je materiálně zabezpečí. Mají nutkání mít čas i aktivity partnera pod kontrolou, což se projeví vnitřní tenzí, když tomu tak není. Pokud se partner, "aby měl klid", podvolí, stává se průhledným, ovladatelným a záhy nepřitažlivým... Přitažlivý je pak kolega, soused, čili jakýkoli jiný muž, který je akční, tajemný a nepolapitelný.

Základní principy šťastného vztahu

Šťastný vztah má kvalitu přátelství, kde je patrná radost ze společnosti partnera. Společné soužití dává oběma pocit smyslu. Jeden druhého podporuje. Sdílejí radost i smutek, zážitky i ticho. Pro dvojici, kde vládne vzájemná úcta, není prostor pro boj. Témata jako provoz domácnosti, dělení prací, financí nebo péče o děti, jsou předmětem k diskuzím, nejsou však neřešitelným oříškem. Žena je ve vztahu opravdovou ženou, bez přetvářky, je emotivní a pro muže někdy nepochopitelná. Bez obav dává najevo svou zranitelnost, nemá potřebu soutěžit ani bojovat. Dává najevo svému muži, že je pro ni důležitý a že si ho váží. Muž je opravdovým mužem, ne „podpantoflákem“. V očích ženy silný, rozhodný a spolehlivý. Má přirozený respekt a prostor pro koníčky a pro jiné, pro ženu nepochopitelné aktivity. Muž často odchází a rád se vrací domů-cítí svobodu, což je pro něj primární potřeba a moudrá žena to pochopila. Muž, pokud cítí lásku ženy, o svých pocitech nemluví, zato je schopen skály lámat i nosit květiny.

Charlotte Benátská, www.vztahy-komunikace.cz