Intimita a emoce jsou spojené nádoby

Sexualita mezi lidmi je základní esencí života i vztahu jako takového. Kvůli uspokojení našich potřeb jsme ochotni riskovat a bojovat. Dává nám ale i prostor stát se empatičtějšími a citlivějšími. Energie proudící mezi partnery může být harmonizující, povznášející, ale i ničivá. Co dělat, když je intimní život páru narušen nebo nikdy nefungoval tak, aby byli oba spokojeni?

Sexualita jako základní kámen vztahu

Sexualita je základním kamenem vztahu a kamenem úrazu zároveň. Rozdílné a měnící se sexuální potřeby mužů a žen jsou realitou, se kterou jsme konfrontováni po celý život. Jen málokdo prochází cestou k naplněnému intimnímu vztahu bez problémů. Už samotná volba partnera je diskutabilní. Jsme vedeni intuicí, nebo ovládáni pudy? Jsme přitahováni tím, že jsme podobně nastavení, nebo přitahujeme jeden druhého naopak proto, že jsme rozdílní? Ať už na věc pohlížíme jakkoli, jedna věc je jistá. Našich pět základních smyslů rozhoduje o tom, kdo je pro mě přitažlivým, čili v tu chvíli kompatibilním partnerem. Při intimním aktu se naplno projeví všechny najednou - slyším, vidím, cítím, dotýkám se a v přeneseném slova smyslu ochutnávám. Pokud necítíme, že jsou všechny smysly uspokojeny, je to pro nás signál, že se k nám tento partner nehodí. Tento fakt bývá podceňován a na misky vah raději pokládáme rozumové důvody. Vnímavost těla ale neobelstíme. Častým důsledkem je pak frustrace a uchýlení se k nevěře.

Intimita má duševní rozměr

Při nejintimnějším spojení se pohybujeme ale i za hranicí smyslového vnímání. Sexuální akt je nejhlubším a nejintimnějším spojením, které přesahuje tělesnou úroveň. Zásadním tématem u žen je důvěra. Jde o přijetí muže a oddání se mu. Aby mohla muže přijmout a důvěřovat mu, musí to samé vnímat sama k sobě. Žena, která se v minulosti i necítila přijatá blízkými lidmi, nedůvěřuje sobě ani ostatním, což se velmi citelně projevuje v partnerském vztahu. „Chladná a zdrženlivá“ žena si tento postoj nezvolila. Je taková, protože se z nějakého důvodu uzavřela, prožila něco nepříjemného nebo se opakovaně zklamala. „Hrubý a necitlivý muž“ se takový také nenarodil. Postoj a přijetí matky a (ne) citlivé zacházení, když jsme byly zranitelné děti, a také vzájemný vztah otce s matkou, nás formuje v maximální možné míře. Absence láskyplných pocitů, odmítání a přehlížení našich potřeb, ovlivňuje naše chování i schopnost empatie. Nevíme, jak pěstovat harmonický a láskyplný vztah, protože to neznáme. Co neznáme a nemáme v sobě, nemůžeme předat druhému. Mnoho lidí je tak přesvědčeno, že intimita znamená sexuální akt. Nejniternější formou intimity je však vzájemná blízkost. Okamžik, kdy jsme těsně u sebe a nemusíme dělat nic, jen jsme spolu. Vnímáme naše srdce, dech, teplo našich těl a hluboký vnitřní klid.

Intimita a emoce jsou spojené nádoby

Život ale přináší i období, kdy něco nebo někoho ztrácíme a prohráváme. Zásahem do radostného soužití a prožívání intimity je ztráta důvěry a s ní související zklamání. Často slýchám: „Muž mi byl nevěrný. Už to mezi námi není takové jako předtím. Nedokážu na to přestat myslet a nemůžu s ním nic mít.“

Emoce jsou skutečně hybnou silou našeho chování a přístupu k druhým lidem a je potřeba naučit se s nimi cíleně zacházet. Nevěrný partner je zásah do živého. Důležité je neutopit se ve vlastních emocích, v lítosti a vzteku. Emoce spojená se žárlivostí je doslova ničivá, dotýká se bytostně naší sebedůvěry a sebe-hodnoty. Buď se stáhneme do sebe, anebo jdeme do boje vyzbrojeni touhou po pomstě, kritikou a obviňováním. Obojí je lidské a pochopitelné, nepřinese ale nic pozitivního. Naopak, často pak člověk čelí psychosomatickým problémům. Nejhorším možným řešením je potlačovat své emoce, vnímat se jako oběť a nic nedělat. Konstruktivním řešením je situaci čelit tak, že hledám odpovědi na to, proč se tak stalo, jaká je míra mé odpovědnosti v dané situaci a co dělat dál.  Otevřený rozhovor s partnerem, uvědomění si, o co tady ve skutečnosti jde, rozebrání problému, o kterém jsme nevěděli, že existuje, otevře oči a naskýtá prostor k změně. Také rozhovor s někým, kdo se na problém dívá neutrálníma očima a dokáže pomoct se zpracováním a uvolněním emocí, velmi pomáhá.

Kam jde pozornost, tam jde energie

Intimní život dodává vztahu životadárnou energii. Abychom jí mohli dávat, musíme jí sami mít a starat se o vlastní zdroje, kde ji načerpáme. Blahodárné je správně prováděné dýchání, životospráva, pohyb i odpočinek. Umět si na sebe udělat čas a dělat cokoli, co mě baví, není zbytečný luxus, ale nutnost. Věnuji si pozornost, tím věnuji úctu svému tělu a duši, má osobní potřeba je naplněna, radost a dobrý pocit mohu pak sdílet s partnerem. Egocentrický, líný nebo přepracovaný partner nám nic nedá. Jsou situace, kdy to chápeme, protože to známe, někdy jsme takoví sami. Je běžné a v pořádku, že jsou někdy partneři „odpojeni“ a soustřeďují se na sebe. Ochota napojit se na sebe a zeptat se přímo, co mohu pro druhého udělat, aby se cítil lépe, oživuje a udržuje plamínek mezi partnery. Být pozorný k partnerovi navozuje prostor pro sdílení a otevřenost, která je nezbytná pro spokojený intimní život. Ten je pak zásobárnou životadárné energie ve vztahu.