Dobrý den mám problém s partnerem dost pije,za mě je alkoholik,vydrźel půl roku nepít vůbec,byl na tom zdravotně kvůli pití špatně,teď 2 roky pije znova,je taky dost vzteklý každý mu nadává a musí být po jeho,když má vypití Zástřizlové je super chlap,teď je 2 měsíc po operaci s kolenem a už to je hrozný,naštve se kvůli maličkostem a vše pořád řeší,byli jsme na dovolené a bylo to v pohodě ikdyž se napil ,teď za 14 dní nepil snad jen do 10 do rána protože spí, pořád slibuje že přestane ale jsou to jen sliby,léčbu odmítá,mám dvě děti 17 a 11 dcera už to neřeší prý mám sundat růžové brýle,syn se ho bojí prosím co mám dělat

Dobrý den,

léčbu odmítající alkoholik je těžký oříšek pro kohokoli, kdo s takovým člověk žije ve společné domácnosti, kde jsou děti. Měla byste trvat na tom, aby šek k někomu, kdo ho nasměruje. Může jít o psychologickou či terapeutickou pomoc, protože nevyzpytatelné chování, které negativně působí na ostatní, je při závislostí na alkoholu typické. Pokud bude nadále odmítat léčení s cílem změnit se, udělat něco pro sebe a pro rodinu, měla byste s ohledem na děti přemýšlet o scénáři, který by znamenal, že v budoucnu nebudete žít společně. Musíte najít nějaká argument, kdy pochopí, že situace je vážná a že by o vás mohl přijít. Pro 11tileté dítě je soužití s takto nemocným člověkem velmi zatěžující a stresující.

Faktem je, že závislost je čemkoli se svévolně velmi těžce zvládnutelná, k alkoholu se člověk uchýlí z nějakého důvodu, něco ho trápí, kdy potřebuje otupit myšlenky (emoce), něco v minulosti se muselo přihodit, co ho psychicky rozhodilo, možná jsou kořeny už v jeho původní rodině (otec, matka), v každém případě nepříjemné události nejsou omluvenkou. Člověk musí v sobě najít vůli a sílu čelit překážkám a se svým životem a zdravím nakládat tak, aby neubližoval sobě ani ostatním. Pokud toho není schopen, musí to blízké osoby vzít do vlastních rukou.

Zkuste s ním otevřeně promluvit o tom, aby navštívil psychologa, psychoterapeuta či poradnu pro závislé, kde mu pomohou pracovat s vlastními mentálními dispozicemi –především s odhodláním a vůlí. Je možné, že má strach – z hospitalizace, z neznáma, z odsouzení. Svůj stav není schopen objektivně posoudit. Žije ve vlastním světě, mentální pasti a cítí se ublíženě a ohroženě. Vaším prvním krokem by měla být nabídka pomoci, posléze konkrétní sdělení, co uděláte, pokud se nic nezmění. Musíte být důsledná a nekompromisní v případě, že bude vše odmítat.  Udělejte pro sebe i děti maximum, abyste žili  co možná nejspokojeněji, jak jen to v rámci možností půjde.

S pozdravem

Charlotte Benátská